Možná to zní jako „klišé“, ale období dospívání je jedno z velmi klíčových období v životě, možná opravdu nejdůležitější na ukotvení zdravého sebevědomí. Možná mnozí vývojoví psychologové se mnou nebudou souhlasit a shodnou se, že rané dětství do 6 let hraje nejvýznamnější vliv na sebevědomí a spokojený život v dospělém věku.
Což bezpochyby ano, na našem sebevědomí se to hodně projeví, právě v té pubertě, kdy dcera naprosto zrcadlí svých chováním náš dosavadní výchovný přístup. Já to beru to jako osobní rozvoj, když pozoruji reakce své dcery a kladu si pro sebe otázku, na čem můžu ještě zapracovat, co jsem trošku nedomyslela, třeba podcenila a co mi tím říká a ukazuje? Co se mám naučit, co mohu změnit? Tím, jsem vás nechtěla podráždit, ale určitě z velké části je to velká výzva pro rodiče, a zvláště pro mámu sledovat chování své dcery v pubertě.
Dívky v pubertě jsou hodně přecitlivělé, vlivem intenzivních hormonálních změn a výkyvů, než se jejich hormonální hladina ustálí, emoce vlivem dozrávání mozku vyváží a celkový vývoj zpomalí nebo zastaví. Určitě toto období není jednoduché ani pro jednu stranu zúčastněných, tedy rodiče ani pro dívku.
Proč tedy “dospívání“ bolí?
Zaměřím se na dívky, protože s těmi mám nejvíce zkušeností a vlastních prožitků. Holky jsou křehké, velmi citlivé bytosti a už jen „pouhá intonace hlasu, zabarvení slova“ jim v pubertě vyžene nejednu slzu z oka. Nevhodné, byť ve vtipu míněné hlášky, často na holky působí velmi osobně, vše si vztahují na sebe a často se tím vnitřně užírají a trápí. Což někdy vede k tomu, že začnou o sobě pochybovat, přestanou si věřit, mají pocit nedostatečnosti a nízké sebedůvěry, což se navenek projevuje nízkým sebevědomím. Často se dívky stáhnou do svého světa a odmítají nás dospělé do něj pustit. To jsou ty chvíle, kdy se zavírají, někdy i zamykají do svého pokojíku. Někdy tam brečí do polštáře, píšou si deník, volají kamarádce nebo tiše samy trpí a trápí se. Což je stále ta lepší verze…V té horší mohou řešit své mindráky experimenty s příjmem potravy, sebepoškozováním a jiným nevhodným chováním.
Jak může máma v takové situaci dceru podpořit?
Ideální je obnovit důvěru. Věřit ve vlastní výchovu a dát dceři najevo bezpodmínečnou lásku. Je důležité, aby dívka věděla, že je skvělá a báječná, přesně taková, jaká je! Nemusí nic měnit, je originální a dokonalá přesně taková jaká je! Důvěru může máma získávat zpět také tím, že se intenzivně zajímá, čím dcera žije, jak tráví čas na pc, mobilu, co sleduje za seriály a třeba se přidat. Stát se součástí jejího života. Hledat možnosti, jak si společně užít čas. Ideálně, když se máma přizpůsobí programu dcery, který si vybere. A také nevyvracet její aktuální „životní styl“ od oblékání počínaje, přes oblíbené youtuberky, či favority na tikťoku i přátelé. Prostě i máma musí věřit sama sobě, ve své rodičovské dovednosti a poté může důvěru poskytnou i své milované dceři.
Co ještě, může dívku povzbudit?
Důležité je také, netlačit dívku do velkých výkonů a skvělých výsledků, dát ji možnost, rozhodnout se sama, co je pro ni dobré a na co má energii, chuť a co ji přináší radost, lehkost.
Další z bolístek na duši, která se vrývá hluboko je srovnávání. S kamarádkou, sourozencem, dokonce s osobou mámy, typická hláška „to já v tvých letech“, tyto věty opět probouzí v dívce nedokonalost, ubíjí sebe hodnotu a sebelásku a často vede v budoucnu k žárlivosti a soupeření v kolektivu, což bere ženám hodně energie.
Proč mít pohodový vztah s pubertální dcerou?
Protože je nám všem pak příjemně a cítíme se doma v pohodě, v bezpečí, domov je pro nás přístavem, kde můžeme být všichni sami sebou, upřímní k sobě i ostatním členům rodiny, a přitom se cítit přijímáni a milováni.
