Článek

Jak vést dceru k vědomému ženství? (jak to dělám já)

Máte doma dospívající dceru? Jeden den máte pocit, že jste velké kamarádky, a tak nějak si plujete na stejné emoční vlně a pak ze dne na den je vše úplně jinak a každá jste jak z jiné planety? Že to znáte?

Emoce a chování našich dospívajících dcer připomíná houpačku.

A přiznejme si i my cyklické mámy , také máme své emoce občas pěkně vyhrocené a bouřlivé. Zvláště pokud se svou cykličností nežijeme vědomě a volíme aktivity a činnosti, které nás vyčerpávají a nesouzní s přirozeným plynutím darů cykličnosti.

Co s tím? Jak tedy předcházet těmto vyhroceným situacím při komunikaci se svou dospívající dcerou a s respektem otevřeně, laskavě vzájemně komunikovat? Jak svoji malou holčičku zasvětit do ženského světa, jak ji předat přirozeně informace o menstruaci a cykličnosti?

Ráda bych vám nabídla pár tipů a aktivit, které se nám doma osvědčily a ráda se k nim vracím. Naše vzájemné emoce jsou čitelnější a náš vztah je hlubší a cítím, že dcera se cítí bezpečně je upřímnější pravděpodobně i více než její kamarádky ke svým maminkám.

Provázet dceru dospíváním vnímám velmi zodpovědně. To, co předáme my mámy našim dcerám je impulsem, semínkem toho, co bude v dceři klíčit a jak se bude vnímat jako žena. Zda se dcera mít ráda, zda se bezpodmínečně přijme a v lásce ke svému tělu bude přistupovat i v období menstruace a celého cyklu. Mým přáním je, probudit a objevit talenty a dary, které dceři pomohou žít její životní poslání.

Doprovázet svou dceru obdobím hledání sebe sama a výběru životních hodnot, wauu to je výzva pro rodiče! A co teprve první pusa, první sexuální zážitek a výběr partnera? Je toho moc, tak začnu raději od přístupu ke svému tělu a k příchodu první menstruace a seznámení dcery s ženskou cykličností.

Jak tedy na otevřenou a citlivou komunikaci se svojí dcerou? Jak jsem to dělala já?

Již od raného dětství mé dcery jsem s ní otevřeně komunikovala. Chovala jsem se přirozeně, takže má 3letá dcera mi asistovala na toaletě a podávala vložky, moc se ji líbily, jak byly zabalené a často si s nimi hrála a lepila si je na kalhotky a také je dávala panence, která byla maminkou té její malé holčičky.

Často jsme si hrály na paní doktorku a celé tělo ošetřovaly. Vedla jsem od mala dceru, aby se za své tělo nestyděla, koupaly jsme se společně, často jsem ji říkala, jak je její tělo dokonalé a originální, což v jejím případě platilo obzvlášť, protože měla po operaci srdce jizvu na hrudníku a v podpaží. Také proto, jsme si často na toto téma povídaly. Dokonce i zvědavé děti v MŠ se ptaly, tak jsme se domluvily s učitelkami a v ranním kruhu jsme otevřeli téma tělo jako originál a povídaly si o jizvách a každý o tom, co ho dělá originálním na těle. Dětem se to moc líbilo a každý chtěl předvést svou jizvu. Zafungovalo to a už se neptali, protože věděli, dostali informace. Sebepřijetí, sebeláska je klíčem k vnitřní pohodě a v dětském neúprosném kolektivu to platí násobně!

Nejdůležitější pravidlo, za kterým si stojím je příklad. Má dcera viděla, jak se přirozeně bavím o menstruaci i před partnerem nebo kamarádkami, téma brala vždy úplně přirozeně a často mi říkala že se těší, až začne menstruovat, že už chce být velká holka.

Tak jsme prohlížely knihy o lidském těle a popisovaly ho zvláště rozmnožovací ústrojí. Jak jsem již zmínila společné koupání prolomily zábrany a často dcera ve vaně měla zvídavé otázky – „jak se rodí děti, proč kluci nemají vaginu a mají pindíka, jaké to je být matkou a co porod, bolí to apod.“? Nevyhýbala jsem se odpovědím a upřímně jsem odpověděla, abych se v tom nezamotala a v budoucnu neodpověděla jinak.

Někdy okolo 9 – 10věku dcerka začínala vyspívat velmi rychle. Začínající ochlupení, růst prsů a změna proporcí. Také větší emoční citlivost až přecitlivělost, občas byla pořádně podrážděná, také výbuchy pláče, žárlivost…V tomto období jsem hledala na trhu knihy, které by dívčím způsobem a příběhem přiblížily dceři, že je přirozené prožívat tyto změny, chvílemi měla pocit, že ji nikdo nechápe a nerozumí.

 Snažila jsem se ji být oporou, když plakala, chtěla jsem ať nedrží nic v sobě, nehodnotí, ať nechá to plynou, proběhnout a přijme tyto stavy (občas to bylo se skřípějícími zuby) Povídaly jsme si o sebelásce, používala jsem k přiblížení jejich pocitů karty emocí nebo různé pohlednice – vybrala si nějakou, která ji přitáhla a povídala o ní.

Okolo 11roku si dcera stále hrála s panenkami a začínala se za to stydět, tak jsme si povídaly o tom, že je to v pořádku a že každý je jiný a já si hrála s panenkou až téměř do 13let, že každý máme jiné potřeby a je důležitá tolerance a nestydět se za to a když přijde kamarádka na návštěvu, tak si může panenku schovat, že o nic nejde, hlavně ať respektuje své potřeby. V té době jsme si hodně prohlížely knihy o lidském těle, zajímala se o hormonální systém, protože viděla, že cvičím hormonální jógu, tak chtěla o těch hormonech něco vědět, co dělají u holek a u kluků. Samozřejmě, že už znala skutečné názvy pohlaví a byla s tím v pohodě, občas jsme hledaly název pro vaginu (jóni), který by ladil jejímu uchu, na nic nepřišla.

V té době ji moc zajímalo a těšila se, kdy přijde den D. Zjišťovaly jsme, kdy ženy v naší přímé ženské linii měli první menstruaci, když zjistila, že relativně brzy před 12rokem včetně své mámy, tak se v ní probudilo ještě větší očekávání. Takže jsme koupily hezkou taštičku a do ní vložily malé slipové vložky +normální vložku a vlhčené ubrousky, kdyby to náhodou přišlo.

V té době se jí narodil mladší bratr, těhotenství prožívala se mnou, tak přirozeně viděla změny, které se dějí, zastavení menstruace, únava, pak šestinedělí. Najednou vyzrála a vytvořilo se mezi námi ještě větší ženské pouto. Občas ji něco vyděsilo, ale věřím, že to jednou ocení a bude připravenější. Jako by rodila se mnou a od narození bratra ji občas pobolívalo v podbřišku a cítila se vyčerpaně, několikrát nebyla ani ve škole. A ejhle 3 měsíce před 12narozeninami přišel den D první menstruace „ mami já už jsem žena – podívej je to ono? Ano, miláčku tvůj cyklus začíná, mám velkou radost, vítám Tě ženo a gratuluji!“ Obě jsme byly dojaté.

A protože se snažíme prolamovat ledy o tubu, tak jsme hned zavolaly babičce a oznámily ji tuto novinu! Jak to oslavíme? Jdeme do kavárny na dobrou horkou čokoládu a pak se uvidí. První oslava proběhla v kavárně, poté s babičkou v ženské sestavě u nás doma, kde dostala krabičku první menarché. Vyprávěly jsme ji o tom, co může očekávat a jak jsme to měly my a odpovídaly na mnoho otázek.

Což byla výzva i pro mě, jelikož s mojí mámou jsme se takto nikdy nebavily, takže to byla i oslava „mé“ menstruace. Pomalu jsem ji začala vysvětlovat o měsíčních proměnách cyklu – jaro ,léto, podzim zima mi přišlo nejpřehlednější a uchopitelnější. Pořídila jsem ji cyklický magnet. Zhruba po roce od její první menstruace (ty další přicházely nepravidelně) jsme prožily společný den na setkání cyklických matek a dcer, kde proběhl společný rituál první menarché, byl to milý a silný zážitek pro nás obě a velmi ho doporučuji.

O cykličnosti, proměnlivosti si povídáme stále, snažím se, aby dcera vnímala svou proměnlivost a respektovala své emoce i přísun nebo naopak odliv energie. Také ji povídám o vlivu a síle Luny měsíce, která ovlivňuje náš cyklus a je napojena na ženskou sílu náš vnitřní zdroj a kompas. Někdy si dělá srandu, občas ji to zajímá, ale věřím, že to v ní zůstane a bude šířit svoji vědomou cykličnost mezi kamarádky. Jsem ráda, že dnešní dívky mohou vyrůstat v rodinách, kde se rodiče nestydí za nahotu, mluví otevřeně o svých pocitech, ale také o dříve tabuizovaných tématech s respektem a uvědomují si, že je to nejlepší prevence, jak předcházet mnohým nepříjemným situacím a zdravotním obtížím u svých dětí.

Sdílejte článek:

Share on facebook
Facebook
Share on linkedin
LinkedIn

Sdílejte článek:

Share on facebook
Share on linkedin

Odběr novinek

Sociální sítě

Nejčtenější články

Blog

Další články

Formulář

Přihlaste se k odběru novinek

Odběr novinek

Sociální sítě

Nejčtenější články